INSCENAČNÍ TÝM

Robert Kružík

dirigent

Robert Kružík (1990) patří k nejmladší generaci našich dirigentů. Přestože mu ještě nebylo třicet, už dva roky je stálým dirigentem Janáčkovy opery Národního divadla Brno (od ledna 2016) a zároveň Národního divadla moravskoslezského v Ostravě (od září 2016). Od sezóny 2018/2019 je stálým hostujícím dirigentem Filharmonie Brno. S Janáčkovou operou NdB spolupracuje už od roku 2014 jako asistent dirigenta na inscenacích oper Maria di Rohan Gaetana Donizettiho, dále na operách Carmen, Hubička, Hry o Marii, Čert a Káča ad. Nastudoval zde

Rossiniho operu Hrabě Ory a Čajkovského Pikovou dámu a Smetanovu Libuši. V ostravské opeře dirigoval Martinů Tři přání aneb Vrtkavosti života, Smetanovo Tajemství a Prodanou nevěstu, Mozartovu operu La clemenza di Tito, Verdiho Otella, Prokofjevův balet Popelka nebo Verdiho La traviata, kterou sám nastudoval.

Mimo operní jeviště spolupracuje s mnoha český mi orchestry, jako jsou Filharmonie Brno, PKF - Prague Philharmonia, Janáčkova filharmonie Ostrava, Pražský komorní orchestr, Moravská filharmonie Olomouc, Jihočeská komorní filharmonie, Czech Virtuosi a Ensemble Opera Diversa a od sezóny 2018/2019 i Filharmonie Bohuslava Martinů Zlín. Spolupracoval s předními sólisty jako houslisté Esther Yoo, Václav Hudeček, cellisté Tomáš Jamník, Raphael Wallfisch, pěvci Roman Janál, Jiří Sulženko, legendární Soňa Červená ad. Jako dirigent

vystoupil např. na festivalu Mladá Praha, na Svatováclavském hudebním festivalu v Ostravě a ve významných koncertních sálech a divadlech naší země. Tento brněnský rodák začínal jako violoncellista. Absolvoval

Konzervatoř Brno, kde se kromě hry na violoncello (u Miroslava Zichy) věnoval rovněž oboru dirigování (u Stanislava Kummera). Ve studiu pokračoval na pražské AMU, kde jeho pedagogy byli Leoš Svárovský, Charles Olivieri-Munroe a Lubomír Mátl v dirigování a Miroslav Petráš ve hře na violoncello. V akademickém roce 2012/2013 byl na studijní stáži na Zürcher Hochschule der Künste ve Švýcarsku, kde se zaměřil na oba obory. S úspěchem se zúčastnil řady violoncellových soutěží, jako je Pražské jaro, Soutěž Nadace Bohuslava Martinů, Mezinárodní soutěž Leoše Janáčka v Brně aj. Svoje znalosti a zkušenosti rozšiřoval na mistrovských kurzech, ve hře na violoncello to bylo u Jiřího Bárty, Michaely Fukačové a Raphaela Wallfische, v dirigování u Norberta Baxy, Johannesa Schlaefliho a Davida Zinmana.

Jiří Heřman

režie

Jiří Heřman vystudoval zpěv na konzervatoři v Plzni a operní režii na pražské AMU. Renomé si získal jak komorními projekty v netradičních prostorech, tak inscenacemi na velkých operních jevištích. K těm prvním patří např. Lamenti (2004), původní scénická meditace na text F. Micieliho a hudbu Michala Nejtka, uvedená v Universálním prostoru NoD, v divadle Schlachthaustheater ve švýcarském Bernu a na festivalu Riocenacontemporanea v brazilském Rio de Janeiro, nebo česká premiéra duchovní hry B. Brittena Curlew River

(2005) v bývalém kostele Sv. Máří Magdalény na Malé Straně (České muzeum hudby) v rámci festivalu Struny podzimu. Na velkém jevišti se představil v plzeňském Divadle J. K. Tyla Saint-Saënsovým Samsonem a Dalilou (2002), Wagnerovým Bludným Holanďanem (2004), který získal Cenu Sazky a Divadelních novin, a Gounodovým

Faustem (2013). V letech 2007-2012 byl uměleckým šéfem opery Národního divadla. Nastudoval zde šest inscenací, které získaly mimořádný ohlas publika i kritiky - Monteverdiho Orfea, Dvořákovy opery Rusalka a Jakobín, Hry o Marii B. Martinů, Wagnerova Parsifala a Brittenovu Glorianu. K jeho dalším uměleckým počinům patří originální scénické zpracování Schubertovy Zimní cesty (2013) v prostoru filmového ateliéru č. 4 na pražském Barrandově a v roce 2014 činoherní Lorcova Yerma v Jihočeském divadle, Rusalka v Otáčivém

hledišti v Českém Krumlově, Fibichova opera Pád Arkuna v Národním divadle v Praze (2014), Pucciniho Tosca v Janáčkově opeře NdB (2015), Řecké pašije B. Martinů v Aalto Musiktheater v Essenu (2015), Pucciniho Madama Butterfl y v pražském Národním divadle (2016), dvojvečer Epos o Gilgamešovi B. Martinů a Dido a Aeneas

H. Purcella v Janáčkově opeře NdB, který získal cenu Divadelních novin za Hudební inscenaci roku 2016. Z nedávných inscenací to jsou Dvořákův Čert a Káča (2016) a česká premiéra opery Láska na dálku K. Saariaho (2017), která získala cenu Divadelních novin za Hudební inscenaci roku 2017, v Janáčkově opeře NdB, mimořádné projekty s brněnským operním souborem Gounodův Faust a Markéta (2017) a Smetanova Libuše (2018) určené pro BVV, Janáčkovy Příhody lišky Bystroušky, které zahájily festival Janáček Brno 2018. V rámci Pražského Quadrienále 2015 působil jako komisař pro sekci hudba a prostor. Od ledna 2015 je uměleckým šéfem Janáčkovy opery NdB.

Tomáš Rusín

scéna

Tomáš Rusín po absolvování brněnské fakulty architektury Vyso­kého učení technického a praxi u prof. Holzbauera ve Vídni založil spo­lu s Ivanem Wahlou ateliér RAW. V oblasti architektury obdržel několik cen, například Grand prix Obce architektů za interiér (1995) a za re­konstrukci (1998), hlavní cenu Interiér roku Design centra ČR (2000), Grand prix za architekturu (2013) a Českou cenu za architektu­ru (2016). V roce 2010 se habilitoval na brněnské fakultě architektury a získal zde docenturu, V letech 1990-1992 vyučoval na katedře scé­nografie brněnské JAMU. V oblasti scénografie spolupracuje s mnoha režiséry, např. J. A. Pitínským, Hanou Burešovou, Romanem Polákem, Arnoštem Goldflamem, Jurajem Nvotou, Břetislavem Rychlíkem, Vladi­mírem Morávkem a Jiřím Heřmanem. Představení Jób brněnského HaDi­vadla obdrželo v roce 1996 cenu Alfréda Radoka jako představení roku, za scénografii k představení Dido a Aeneas v Městském divadle v Plzni obdržel v roce 1998 cenu Alfréda Radoka a představení Top Dogs obdr­želo v roce 2003 cenu MAX. V roce 2005 získal cenu Dosky za nejlepší scénografii sezóny na Slovensku za představení Ignorant a šialenec v Slovenském národním divadle. V roce 2007 obdrželo představení Smrt Pavla I., realizované v Městském divadle Brno, Cenu Alfréda Radoka. Z posledních realizací v oblasti scénografie se jedná například o balet Pták Ohnivák v Národním divadle Brno, Konec masopustu v Národním divadle v Praze, Divá Bára a Mrtvé duše v Městském divadle Brno, Ma­ryša, Mnoho povyku pre nič, Zem úsmevou a Zmierenie v Slovenském národním divadle, Pád Antikrista v Moravském divadle Olomouc a Otví­rání studánek Alfréda Radoka v Národním divadle Brno. Pro Janáčkovu operu NdB vytvořil scénografii k inscenaci Lásky na dálku (2017).

Zuzana Štefunková Rusínová

kostýmy

Zuzana Štefunková Rusínová se narodila v Martině roku 1970. Absolvovala SUPŠ Uherské Hradiště obor užitá malba a DAMU Praha, obor alternativní a loutková scénografie. 1991 studijní stáž - Filmhuset ve Stockholmu. Spolupracuje s řadou českých i slovenských režisérů - P. Gábor, J. Pokorný, A. Petrželková, V. Čermáková, D. Drá­bek, M. Porubjak, Jakub Nvota, V. Morávek. Nejvíce inscenací vytvořila s režisérkou H. Burešovou (např. Pavel I. pro Městské divadlo Brno, které získalo Cenu A. Radoka jako nejlepší představení roku), s režisé­rem Jurajem Nvotou (Zázrak v černém domě, Divadlo na zábradlí; Mno­ho kriku pre nič, SND; Zmierenie alebo dobrodružstvo pri obžinkoch, SND; Zem úsmevov, SND). Ve spolupráci s J. A. Pitínskym vytvořila přes dvacet inscenací. Mnohé z nich byly oceněny jako nejlepší před­stavení roku (Sestra úzkost, Dejvické divadlo; Jób, HaDivadlo; Dido a Aeneas, Plzeň). Za představení Thomase Bernhardta Ignorant a šia­lenec obdržela cenu DOSKY za nejlepší kostým roku 2005. Pro Janáč­kovu operu NdB vytvořila kostýmy k inscenaci Lásky na dálku (2017).

Patricie Částková

dramaturgie

Patricie Částková vystudovala Janáčkovu akademii múzických umění, obor operní režie ve třídě prof. Václava Věžníka. V letech 1995-2013 a od ledna 2015 působí jako dramaturg Janáčkovy opery Národního divadla Brno, kde se jako dramaturg podílela na více než sedmdesáti operních inscenacích (např. Salome, Idomeneo, Příhody lišky Bystroušky, Výlet pana Broučka do Měsíce, Mefistofele, Ženitba, Rusalka, Vojna a mír, Julietta, Tosca, Láska na dálku, Epos o Gilgamešovi/Dido a Aeneas) a spolupracovala s režiséry, jako jsou Pamela Howard, Jiří Heřman, James Conway, Ondřej Havelka, Vladimír Morávek, Zdeněk Kaloč ad. Je spoluautorkou projektu Mezinárodní hudební festival Janáček Brno a členkou dramaturgické rady festivalu. Podílela se na vzniku vzdělávacího projektu NdB "Nebojte se divadla!" a jako lektorka působí v řadě vzdělávacích projektů Janáčkovy opery NdB (např. Krok za oponu). Je jednou ze zakladatelek neziskové organizace Opera na cestách, která se věnuje komorním operním projektům a vzdělávacím aktivitám (např. rekonstrukce a provedení barokní opery D. Sarriho Didone abbandonata, Feste Teatrale - slavnostní otevření rekonstruovaného barokního divadla ve Valticích, Liščí stopou - projekt k 90. výročí premiéry Příhod lišky Bystroušky). Spolupracuje s muzikologickým časopisem OPUS MUSICUM.

Daniel Tesař

light design

Daniel Tesař, původním povoláním dělník. Od roku 1999 působí jako světelný designér a spolumajitel obchodní společnosti v tomto oboru. V minulých letech spolupracoval s choreografem Janem Ko­detem na světelném designu k choreografiím Gates (2000), Danse Macabre (2001), Cala Estreta (2002), Lola and Mr. Talk (2003), Zlatovláska (2006), (e)MOTION PURE (2007) a CamouflAGE (2009). Dlouhodobě spolupracoval také s choreografkou Věrkou Ondrašíkovou, např. na inscenacích Aigues Mortes (2004), Unique (2006) a IN FINITO (2007). S režisérem Michalem Langem v letech 2004-07 spoluinsce­noval řadu her ve Švandově divadle. Pro taneční soubor DOT 504 vy­tvořil světelný design k představením Hidden Landscape (2008) a 100 Wounded Tears (2009). Od roku 2004 se podílí na vizuální stránce operních inscenací režiséra Jiřího Heřmana - Wagnerův Bludný Holan­ďan (2004) pro Divadlo J. K. Tyla v Plzni, původní projekt Lamenti pro sdružení in spe (2004), Brittenova duchovní opera Curlew River in­scenovaná v prostoru Českého muzea hudby v Praze (2005), scénické provedení Schubertovy Zimní cesty v barrandovském filmovém ateliéru (2013) či Monteverdiho Orfeo (2007), Dvořákova Rusalka, Hry o Marii Bohuslava Martinů (obě 2009), Wagnerův Parsifal, Dvořákův Jakobín (obě 2011), Brittenova Gloriana (2012), Fibichův Pád Arkuna (2014) a Madama Butterfly (2016) pro pražské Národní divadlo, Pucciniho Tosca (2015) a dvojvečer Epos o Gilgamešovi a Dido a Aeneas (2016), Dvořákův Čert a Káču (2016) pro NdB. S Baletem ND spolupracoval na inscenacích Šípková Růženka, Amerikana III a Louskáček a Myšák Plyšák. V letech 2013-16 vytvořil světelný design pro inscenace Ver­diho Síly osudu (Divadlo F. X. Šaldy v Liberci), Martinů Vojáka a taneč­nice (Divadlo J. K. Tyla v Plzni) a Bizetovy Carmen (NdB) v režii Tomáše Pilaře. Spolupracuje také jako technický produkční s festivaly 4 + 4 dny v pohybu, Tanec Praha a Divadelná Nitra a na workshopech Institutu světelného designu.